Kubisovy Krevety

Odkazy:

Úvod

Úvodem k těmto stránkám by bylo vhodné napsat něco mně, o tom jak jsem se k chovu krevet dostal, kdy jsem s ním začal a proč vůbec zrovna krevetky.

Ze začátku by bylo vhodné podotknout, že k akvaristice jsem se dostal přes svého otce, který je zapáleným chovatelem živorodek. K samotným krevetkám jsem se dostal tím pádem přes svého otce, který kdysi úspěšně vystavoval své ryby na všelijakých akvaristických soutěžích a výstavách. A jelikož jsem sdílel jeho slabinu pro veškerý život pod hladinou, tak mne na těchto výstavách krevetky naprosto uchvátily, jako jedny z vůbec nejhezčích vodních živočichů. V té době jsem však byl „malý špunt“ a cesta k prvnímu vlastnímu akváriu byla poměrně dlouhá. Nicméně i k tomu jsem se nakonec dopracoval i když jeho prvními obyvateli byly především cichlidky, ke kterým se krevetky příliš nehodily. Prvních pět let mé akvaristické kariéry se ubíralo tímto směrem, poté jsem se však opět na jedné z výstav setkal s krevetkami, tentokrát však ve všech možných barevných varietách a to bylo impulzem k upuštění od chovu ryb a k přestavbě všech akvárií na krevetária.

Od této doby již uplynulo drahně let a k nynějšku se starám již o sedm větších krevetárií a zhruba o dvě menší. Začal jsem také s prodejem krevetek, avšak jen z části těch svých, neboť bych nikdy nebyl schopen pokrýt poptávku se svou omezenou chovnou kapacitou. Proto se můj otec velmi ochotně nabídl, že mohu prodávat i krevetky z jeho pěstírny, neboť kapacita jeho nádrží je podstatně větší a množství krevet v nich volně se množících jakbysmet.

Chov krevet je pro mne koníčkem, ale zároveň také zdrojem příjmů, které se mi velmi hodí při studiu na vysoké škole. A jelikož studuji již druhým rokem na Masarykově Univerzitě v Brně obor fyziologie živočichů, tak je pro mne chov krevetek přínosem jak po stránce vzdělávací tak po stránce finanční.

Pěstírna

Jak jsem se již v úvodu k těmto stránkám zmínil, tak má pěstírna sestává ze sedmi větších akvárií a dvou menších, která využívám dle potřeby. Své nádrže zařizuji většinou tak aby poskytly co nejlepší podmínky pro chov krevetek. Prioritou je pro mne jejich pohodlí a tím i lepší výsledky v chovu.

Zde se pokusím o krátký výpis vlastností, které by měla mít nádrž pro chov krevetek. První vlastností a tou podle mne nejdůležitější pro zajištění ideálních podmínek je to, aby byly krevetky umístěny v nádrži bez ryby. Ryby totiž, i ty menší, dokáží značně zdecimovat potomstvo krevetek. Mé zkušenosti jsou takové, že i ty nejmenší živorodky (např. Poecilia wingeii, tzv. endlerky), dokáží zredukovat množství mladých krevetek na polovinu a to je samozřejmě pro úspěšné množení krevetek nežádoucí. Samozřejmě, úspěšné odchovy jsou možné i při přítomnosti ryb, dokonce mohou být úspěšné i po kvantitativní stránce, to však nádrž musí splňovat další vlastnost a to je její členitost. Tu lze zajistit například osazením nádrže rostlinami jako je jávský mech, douška a jim podobné jemnolisté rostlinky. Samozřejmě při zařizování nádrže je vhodné vyrobit pár úkrytů či jeskyněk například z kamenů a různých kořenů. Tímto se dostávám také k podkladu, na kterém bychom krevetky měli chovat. Tento by měl být spíše tmavší, což krevetky nepřímo podmiňuje k tomu, aby bylo jejich zbarvení intenzivnější (což je žádoucí). Já osobně pro odchov preferuji hygienické dno (bez substrátu) jen z části pokryté pískem či štěrkem umístěným v plastových nádobkách s rostlinkami, neboť se snadněji odkaluje. Při hygienickém dně je dobré, aby bylo akvárium postaveno na tmavším podkladu. 

Dalším doplňkem akvária by mohly být kořeny, na kterých se velmi dobře tvoří tzv. biofilm, neboli vrstva mikroorganizmů, které slouží krevetkám jako zdroj přirozené potravy. Dále je vhodné do nádrže umístit několik kamenů, já za nejlepší považuji hlušinu, která se dá nasbírat na haldách vniklých po těžbě uhlí (na Ostravsku, odkud jsem, je jich víc než dost), neboť stále ještě obsahují poměrně velký obsah uhlí, jehož vlastností je velký absorpční povrch, tudíž přispívají k „samočisticí“ schopnosti akvária.

Důležitá, ne-li vůbec nejdůležitější je filtrace vody. Tento problém se však dá vyřešit velice jednoduše, rychle a finančně nenáročně. Zde Vám popíšu výrobu snad toho nejprostšího filtru jaký znám. Stačí nám k němu plastová miska, nějaká středně velká, štěrk či písek (ideálně křemičitý písek prodávaný v různých marketech jako filtrační hmota do bazénových filtrů) pro její zaplnění (tak 3cm pod její okraj), vzduchovací membránový motorek ( i ten za cca 250Kč utáhne klidně 5-6 akvárií) a hadička nejlépe se škrtítkem. Teď k samotnému sestavení: misku s pískem ponoříme do akvária, do ní zaboříme trychtýř (širší stranou), do kterého je zhruba 2cm nad úrovní písku vyvrtaná díra s průměrem hadičky. Hadičku do této dírky vsuneme, zapojíme motorek do elektřiny a filtr je na světě. Princip je prostý, voda je z trychtýře vyháněna vzduchem z hadičky a v trychtýři vzniká podtlak, který nasává vodu skrz písek (štěrk) opět dovnitř. Tím  pádem se časem ve štěrku usadí tzv. denitrifikační bakterie, které z vody odstraňují nebezpečné dusitany. Zde považuji za důležité zmínit, že při čištění filtru je dobré použít vlažnou vodu a jemně filtr proprat, abychom bakterie zbytečně nehubili.

Nepřímo se tímto dostávám k optimální kvalitě vody pro chov krevetek. Doporučení na její kvalitu se od chovatele k chovateli liší, ne sice diametrálně, ale někdy dosti podstatně. Tento fakt je nejspíše způsoben tím, že populace krevet těchto chovatelů se liší prostředím, ve kterém vyrůstaly první generace jejich chovanců. Přece jenom krevetky, které ten či onen chovatel koupil, jsou již nejspíše Xtá generace odchovaná v akváriu. A jelikož potomci jedné generace putují k několika různým chovatelům, tak je další generace již navyklá na jiné podmínky a proto se některé krevetky množí lépe tam, jiné zase tam. Obecně platí, že krevetky více šlechtěné, jsou také více náročné na chov, je to způsobeno tím, že vlastnosti, které by jinak při přirozeném výběru v dalších generacích zanikly, jsou pozitivní selekcí vytřiďovány na povrch a upřednostňovány.

I u aspektů a chemických vlastností vody je však možné generalizovat. Například u koncentrace dusitanů ve vodě platí, že čím menší je jejich koncentrace, tím lépe pro krevetky. Určitou orientační hranici lze stanovit i u kyselosti vody, ideální je pro krevetky hodnoty pH okolo 6,5, čili zhruba ve středních polohách stupnice kyselosti. Dalším parametrem je teplota vody, která by se měla pohybovat zhruba v rozhraní 20-25°C. Ideální je podle mě 23°C, při této teplotě chovám krevetky já. Tvrdost vody nemusíme nijak zvlášť hlídat, lepší je ale voda tvrdší. Důležité je také zmínit, že krevetky a zároveň všichni bezobratlí v akváriu jsou náchylní na zvýšenou koncentraci těžkých kovů ve vodě, což může být zapříčiněno například léčbou ryb lékem s obsahem mědi (častý jev).

Od parametrů vody, přeskočím plynule k její výměně. Dle mého stačí ve středně zahuštěném akváriu měnit vodu jednou týdně a to zhruba 20-25% vody za vodu !!odstátou!!. Při výměně za vodu neodstátou můžeme krevetkám v krajním případě způsobit šok, jak teplotní, tak ze zvýšené koncentrace chloru.

Závěrem se pokusím shrnout vše co jsem zde sepsal do jakéhosi rozumného a stručného závěru. Pro krevetky je ideální samostatná nádrž, zarostlá rostlinami a hodně členitá. Dno i pozadí nádrže by mělo být ideálně tmavé. Filtrace stačí průměrně výkonná, čerpací hlavice jsou zbytečně energeticky náročné a mohou se stát dokonce i hrozbou pro mladé krevetky (nasátí). Výměna vody by měla být pravidelná, stačí jednou týdně při středním zahuštění krevetkami. Voda by měla být odstátá. Za dodržení těchto podmínek by neměla být potřeba zkoumat nějak blíže chemické vlastnosti vody, samozřejmě za předpokladu, že krevety vyloženě nestrádají, potom je něco špatně.

Odchov

Aby bylo vůbec co odchovávat, je důležité krevetky získat, nejlépe od chovatelů, kteří považují chov krevetek za koníček a ne jen jako zdroj výdělku. Je známa již spousta druhů, či jen barevných variant krevetek, tudíž považuji za důležité doporučit pro začátek některý z jednodušších druhů krevetek na odchov, jako jsou například Neocaridina heteropoda. Tato je vůbec jedna z nejlépe odchovatelných krevet na trhu. S tímto druhem jsem začínal i já. Jedná se o druh vděčný jak vzhledově, tak bezproblémovostí pro chov. Pokud však chcete začít s vyšlechtěnějšími druhy nebo varietami, ani to by neměl být problém, je však třeba si něco o chovu přečíst a nechat si poradit od zkušenějších chovatelů. Je také třeba počítat s menšími úspěchy a zároveň vyšší cenou při jejich nákupu.

Pokud již máte krevetky vybrány a domluvenu schůzku s chovatelem, je dobré počítat s tím, ze krevetky dostanete zabalené v sáčku, proto je třeba začít přemýšlet již zde. Tím myslím fakt, že krevetky mohou při transportu utrpět šok, ať již teplotní nebo světelný. A my určitě nestojíme o to, abychom domů donesli mražený pytlík krevet, které bysme mohli koupit za rohem v supermarketu jen za zlomek ceny. Samozřejmě i polévka z krevet bude jistě chutnější v nejbližším asijském bistru, proto je třeba se na transport logicky připravit, v zimě například pomůže termotaška s tmavým vnitřkem, ostatně i v létě. Pokud jsou krevetky kvalitně a profesionálně zabaleny, dokáží v sáčku přežít i několik dní, je to logické když vezmeme v potaz, že jejich původní importy jsou až z Asie. Považuji za poměrně vhodné zde zmínit, že lze očekávat, že při odběru krevetek nebude jejich zbarvení odpovídat tomu, co jejich majitel avizuje. Toto je způsobeno stresem z transportu, moje krevetky N. heteropoda var. „Red Cherry“ mají ve zvyku zmodrat v důsledku stresu, avšak po vypuštění do akvária a v dobrých podmínkách se jejich zbarvení vrací do normálu v průběhu několika dnů.

Dejme tomu, že transport máme již úspěšně za sebou. V tuto chvíli by bylo neuvážené vyklopit obsah sáčku i s krevetami do akvária, neboť krevetky nemusí utrpět šok jen při transportu, nýbrž i při rychlém vypuštění do nádrže. Tato nádrž by měla být již nějakou dobu zařízena a zaběhnuta před vpuštěním prvních krevet. Ideální jsou dva týdny za normálního chodu (filtrace, osvětlení), bez problému však postačí i týden. Jakmile doneseme sáček domů, je vhodné tento sáček otevřít a vložit do akvária a po malých dávkách, zhruba co dvě minuty připouštět vodu z akvária. Jakmile bude sáček plný z většiny vodou z akvária (cca po 20ti minutách), můžeme jemně a pomalu překlopit sáček otevřenou stranou do vody. Pozor, krevetky rády zůstávají na stěnách sáčku když jej vyléváte do akvária.

 Krevetky není vhodné během prvních dvou dnů vůbec krmit, v důsledky stresu by nejspíše nebyly schopny potravu plně přijímat a zbytky by nám zbytečně zhoršovaly kvalitu vody. Při nejhorším jsou krevetky schopné si v založené a zaběhlé nádrži vždy něco k snědku najít.

S krmením tedy začněme zhruba třetí den po transportu, samozřejmě jen zlehka, překrmení by bylo spíše na škodu a to samozřejmě nechceme. Krevetky jsou většinou omnivorní, tudíž všežravci (až na výjimky, např. dravé krevety, nebo filtrující krevety, těmi se však nyní nebudu zabývat). Přikrmování krevet při jejich samostatném chovu je samozřejmostí, avšak při společném chovu s rybami není většinou třeba, krevetky se uživí požíráním zbytků po rybách. Pokud však krevetky chováme samostatně, dokrmování je nutností. Ale zde se krmení velmi liší od krmení ryb, krevetky krmím jednou až dvakrát denně a to ne ještě každý den. Dokrmuji jen 4-5 dní v týdnu, dva až tři dny v týdnu nechávám krevetky bez dokrmování, v těchto dnech krevetky zpracovávají zbytky z předešlých dnů a také řasy, které se stačily za oněch pár dní obnovit.

Krevetky se snažím krmit tak, aby jejich potrava byla co nejpestřejší, nejvýživnější a aby se složením alespoň trochu podobala jejich přirozené potravě. Osobně ke krmení používám loupanou artemii, nastrouhané mražené patentky, kousky filet, z rostlinné potravy je to řasa chlorela, spirulina, potom také spařený špenát, případně kousek salátu, nastrouhaná mrkev atd. Variabilita krmení je tak široká jak je široká fantazie chovatele a jeho zkušenosti. Možnosti jsou obrovské, již jsem slyšel i o krmení granulemi pro kočky (především  velkochovatelé).

Pro začátek by toto mělo stačit pro úspěšný a spokojený život krevetek v našem akváriu. Většinou se však jen s tímto faktem nespokojíme a hodláme krevetky dále rozmnožit. Hlavním aspektem pro zdárný výsledek při množení, je skutečnost, že krevetky musí být v naprosté pohodě a bez stresu, aby se začaly množit. Proč mohou být krevetky ve stresu jsem již snad dostatečně popsal v sekci o zařízení nádrže a v dalších kapitolách těchto stránek, proto se tím zde již nebudu zabývat. Jak jsem již také zmiňoval, vyšlechtěnější druhy krevetek jsou daleko citlivější na své životní podmínky, dvojnásob to tedy platí pro jejich rozmnožování. Například již zmiňované krevetky N. heteropoda se množí i při poměrně vyšších koncentracích dusíkatých látek, v porovnání třeba s krevetkami Caridina sp. „Crystal Red“, které mají požadavky na kvalitu vody daleko větší.

Stejně důležité jako podmínky v akváriu je to, aby byla naše populace krevetek vyvážená i „pohlavně“. Tím myslím, abychom neměly v akváriu například pět samic a jednoho samce, což není zase tak vzácný jev, neboť je známo že v potomstvu krevet je poměrně větší zastoupení samic, můj odhad činí 7:3 v jejich prospěch, je to však jen můj odhad a pokud má někdo jiné zkušenosti a poznatky, budu jen rád když se o ně se mnou podělí. Z tohoto důvodu je důležité mít při nákupu krevetek na mysli množství, ve kterém krevetky nakoupíme, přijde mi vcelku zbytečné kupovat například 3-4 krevetky jednoho druhu, je totiž dost možné, že všechny jsou samice. Ideální velikost chovné skupinky pro začátek je podle mne tak 10-15 krevet v 30l nádrži. Je téměř jisté, že v této skupince budou alespoň 3-4 samci, což je ideální počet, vzhledem k tomu, že samička nosí zhruba kolem 40 vajíček a jen jeden samec není většinou schopen všechny oplodnit, proto samička bývá zpravidla oplodněna více samečky najednou.

To, že je samička připravena k rozmnožování, lze odpozorovat z toho, že se jí za hlavičkou na dorzální (zádové) části těla utvoří tmavší skvrna podobná tvarem sedlu, což je v důsledku toho, že má samička vajíčka uložená ve vaječnících již zralá. Při pohledu zblízka, lze dokonce jednotlivá vajíčka rozlišit. Pokud toto zpozorujeme u samičky v akváriu, je to první fáze úspěchu. Dalším krokem je to, že samička začne se svlékáním krunýře. Jakmile ho dokončí začne do vody uvolňovat feromony.Pokud s tím samička(y) váhá, je dobré vyměnit tak 20-25% vody v nádrži za vodou čistou a odstátou. Tímto samičky stimulujeme k tomu, aby byl hormonálně spuštěn proces svlékání krunýře. Poté přichází na řadu samotné páření. To poznáme tak, že samečci upouští od své obvyklé činnosti, kterou je hledání potravy, a zběsile rejdí po akváriu. Dokonce se začnou celkem hbitě pohybovat v rámci vodního sloupce což jinak krevetky nemají moc ve zvyku. Samečkům nějakou dobu samozřejmě trvá než receptivní samičku najdou, pokud se jim to však povede, dojde k tomu, že sameček předá spermatofor (váček se spermiemi) samičce, která ho nosí na břišní straně až do té doby, než začne klást vajíčka na nožičky na zadečku, přičemž dochází k samotnému oplodnění vajíček spermiemi. Ještě zmíním to, že většinou není samička oplodněna jen jedním samečkem, nýbrž má v zásobě spermatofory i od jiných samečků, kteří se u ní vystřídali při páření.

Samička nosí vajíčka na nožičkách pod zadečkem zhruba 3-4 týdny. Vajíček bývá zhruba 30-50. Výjimkou jsou některé krevetky rodu Caridina (nejznámější je Caridina japonica, neboli tzv. „Amano shrimp“), které prochází nepřímým vývojem po vylíhnutí přes stádium larvy. Tyto krevetky mívají i několik stovek vajíček, ze kterých se líhnou larvy, jež se dále vyvíjí v brakické vodě. Odchovy těchto krevet jsou však velmi náročné a neznám chovatele, který by s tím měl zkušenosti, natož nějaké úspěchy. Nicméně vraťme se k původnímu tématu, kterým byly krevetky s přímým vývojem. Samičky v průběhu těchto 3-4 týdnů nosí vajíčka stále sebou a neustále je protřepávají pohybem svých nožiček, čímž k nim přivádí stále čerstvou a okysličenou vodu, a také odvádí odpadní látky vzniklé metabolismem zárodků, což je nutné pro jejich správný vývoj.

V krajních případech se může stát že samička svá vajíčka nedonosí. Toto se stává zejména v důsledku stresu, způsobeného například neuváženou výměnou větší části vody za vodu neodstátou a nejlépe ještě teplotně hodně rozdílnou, než je voda v akváriu, nebo také proto, že vajíčka nebyla oplodněna.

Po uplynutí  3-4 týdnů se líhnou mladé krevetky přímo na nožičkách své matky a jsou morfologicky shodné se svými rodiči, jen jsou samozřejmě podstatně menší, zhruba tak kolem 2mm. Tato omladina přijímá ihned po vylíhnutí stejnou potravu jako dospělci a je na rodičích nezávislá. Při společném chovu s rybami jsou často malé krevetky pro ryby vítanou „jednohubkou“. Malým krevetkám v těchto podmínkách pomáhá členitost akvária, případně hustý porost rostlin, nejlépe jávského mechu, který je zároveň vydatným zdrojem potravy, neboť se na něm zachycují a množí mikroorganismy.

Růst krevetek probíhá rovnoměrně a mladé krevetky dosahují pohlavní dospělosti zhruba v průběhu 3 měsíců od vylíhnutí. Růst by se dal rozčlenit na několik částí a to na období mezi jednotlivými svlékáními krunýře. Krevetky v průběhu svého růstů vyvíjí tlak na svůj pevný krunýř, který je poté v důsledku hormonální stimulace shozen a rychle se tvoří nový. V této fázi jsou krevetky velmi zranitelné například vůči útokům ryb apod. Během prvních dvou svlékání po vylíhnutí je také častým jevem, že některé krevetky svlékání nezvládnou a zahynou při něm, především v důsledku mechanických obtíží při samotném svlékání. Nicméně v dobrých podmínkách je velmi pravděpodobé, že se minimálně polovina z původního počtu vylíhlých krevetek dožije pohlavní dospělosti.

U krevetek je poměrně těžké zjistit pohlaví, i přesto že jsou to tvorové pohlavně dimorfní, zvláště pak u jedinců mladých. Samečci jsou celkově menší, mají kratší a užší tělo na rozdíl od samiček, které jsou zavalitější. Toto však nemůžeme brát jako směrodatné. Pohlaví poznáme zaručeně až ve chvíli, kdy se samičkám začnou tvořit vajíčka ve vaječnících za hlavičkou (tmavší skvrna protáhlá až směrem k zadečku). Samečci tuto skvrnu postrádají. Samečci jsou zpravidla také slaběji vybarvení než samičky. To se však může lišit od populace k populaci.

Prodej

Při prodeji krevet upřednostňuji osobní předání. Není ale problém zaslat krevetky při větším množství i Kurýrem po celé ČR. Krevetky profesionálně zabalím (náklady na dopravu, včetně termokrabice, hradí odběratel). Všeobecně platí při odběru většího množství krevet pravidlo, že čím více, tím levněji. Cenové podmínky jsou uvedeny níže. Dále je zde také možnost předání krevet na Aquaburze v Ostravě Porubě (banner se nachází v sekci odkazy).

Upozorňuji také, že při při přelovování jsou krevetky ve stresu a většinou drasticky mění zbarvení nebo ho úplně ztrácí. Je to však jen přechodný stav, krevetkám se po několika dnech v nové nádrži zbarvení vrací do původní podoby.

K prodeji nabízím zatím jen jeden druh ve dvou varietách:

Neocaridina heteropoda var. Red (Red cherry, Red fire atd.)                                        20Kč/ks

                                                                                                                                    Od 100 kusů je cena13Kč/ks

Neocaridina heteropoda (přírodní forma)                                                                      10Kč/ks

                                                                                                                                    Od 100 kusů je cena 6Kč/ks

Poznámka: Na ceně je vždy možno se domluvit, odvozuji ji od objednaného množství krevet, proto ceny uvedené výše nejsou závazné.

V budoucnu se chystám nabízet i jiné druhy krevetek, např.:

Caridina cf. cantonensis (Tiger)

Caridina cf. cantonensis (Black Crystal)

Caridina cf. cantonensis (Red Crystal)

Kontakt

E-mail: jakub.senkyr@centrum.cz

Mobil: 776 674 292

ICQ: 246747968

Adresa: Ostrava, Bělský les, B. Četyny 8/933, 700 30